Názor: Zoufalé kroky hřebčína Napajedla aneb proč zrovna Llandaff?

Prečítali sme si, alebo Čo vy na to?

Už jsme si zvykli, že stáj plemeníků v hřebčíně Napajedla je zásobena koňmi z  dostihových stájí Česko-Slovenska, kterým je tak zajištěn pěkný důchod, je možné se smířit s tím, že jistě nemalé peníze byly investovány do dovozu ultravytrvalce s asijskými úspěchy (které v kontinentální Evropě jsou z mnoha důvodů přijímány se značnými rezervami) po neúspěšném plemeníkovi a ze slabé rodiny, není už tak snadné smířit se s tím, že se sem doveze již prověřeně neúspěšný plemeník Fly to the Stars, který měl tvořit skutečně bídnou „alternativu“ k Look Honey a spol. Nyní byl nově ohlášen Llandaff…

Ale proč Llandaff, v jehož 21letech je již dávno jasné, že to není dobrý, ani nikterak vynikající plemeník, a už vůbec ne zlepšovatel, z jehož produkce vyniklo za tu řadu let pouze několik jedinců, které lze spočítat na prstech JEDNÉ ruky. Nejúspěšnějším z nich byli praví bratři Vespone (Gr.1. vítěz, neúspěšný plemeník) a železný Verdi (listed umístěný ve Francii), kteří pocházejí z Vanishing Prairie, která je vítězkou a matkou 9 vítězů a především kromě nich i matkou Purple Moon (Gr.1.umístěný) a bábou listed a grupa koní. Vanishing Prairie pochází z výborné rodiny plné grupových vítězů a tak je otázkou do jaké míry je úspěch Vespone i Verdi dílem Llandaffa. Za třetího nejlepšího potomka Llandaffa lze považovat Montbarda. Opět se jedná o koně z výborné rodiny, jehož matka na dráze vyhrála Nagroda Liry a s jiným hřebcem Sorbie Tower dala všem dobře známou Magmu (vítězka Ceny zimní královny, umístěná v Austrian Oaks, Oaks či Memoriálu Rudolfa Deyla), a jehož bába Maracana dala Magnuse, Marocca a Mastera. Nu a čtvrtý nejlepší potomek Llandaff je Darabukka, která se umístila ve Velké Varšavské, středoevropském Breeder´s Cup Classic a vyhrála Nagrodu Krasnego a Rzeki Wisly, její máma se umístila v Oaks. A tím seznam Llandaffových úspěchů v roli otce víceméně končí. Jako mateřský otec zatím nijak nevynikl, což je důležitá informace, protože slabinou našeho chovu jsou kvalitní chovné klisny. 

Je třeba upozornit na to, že produkce Llandaffa údajně trpí zdravotními problémy a mnoho z nich také neběhalo (stačí se podívat do polských dražebních katalogů, kde je z produkce jasně vidět, kdo běhal a kdo ne). 

Llandaff rozhodně není vhodný plemeník do hřebčína Napajedla, ale také obecně do žádného chovu. Jedná se o hřebce, který jak jsme již výše řekli, prokazatelně neumí dávat dobré koně, neumí je dávat pravidelně (nikoliv nahodile s výbornými matkami). S přihlédnutím na problémy potomstva a s ohledem na to, že v ČR je již krve Lypharda až přespříliš (Rainbows for Life, Ray of Light, Mir Sada, atd.), je nutné říci, že Llandaff je odepsaný plemeník bez perspektivy a je otázkou, zda si český chov může dovolit přijímat jedince na penzi a ještě jim poskytovat potencionálně dobré matky a mařit tak jejich potencionál. 

Jedinou možně akceptovatelnou devizou Llandaffa je totiž jeho krev, ale které máme sdostatek, tak tudíž zbývá otázka : PROČ zrovna Llandaff?

Napsala Eva Holubcová: publikováno 5.12.2011 (uverejnené so súhlasom autorky, bezodplatne)

Stanovisko Žrebčína Napajedla:

HN je akciovou společností, kterou vlastní 474 akcionářů. Pouze jeden se aktivně podílí na jakémkoliv rozvoji, obnově a opravách. A ne všichni akcionáři jsou nemajetní, mnozí jsou majitelé produktivních firem, ale chod hřebčína je zajímá jen jedenkrát za rok, v okamžiku konání valné hromady.  Přestože jsme je opakovaně vyzývali k aktivní účasti na chodu hřebčína.  Výsledek: na pokračování chodu hřebčína se podílí jen pan Sieklík, to je neoddiskutovatelný fakt. 

Více jak dva roky všichni chovatelé pociťují důsledky hospodářské krize, která se sice projevuje ve všech oborech,  chov koní nevyjímaje.  Nemusím snad upozorňovat na celosvětově se měnící ceny koní a bohužel na stále rostoucí ceny vstupů. Nikdo, kdo v tomto oboru aktivně nepracuje, si nedokáže představit, jak obrovské úsilí musíte v dnešní době vynaložit, abyste udržel hřebčín stále v provozu. Pokud hlídáte ekonomiku, musíte uvažovat v mnoha směrech jinak. Každý dobrý ekonom mi dá za pravdu, že provozně výrobní prostory musí vydělávat.  Mezi naše výrobní prostory patří i boxy. Každý box, který mi vydělává je pro ekonomiku přínosem a může v něm stát klisna i hřebec. Důležité je, aby každý měsíc tento klient řádně zaplatil. Věk koně, v žádném případě neřešíme, pro nás je důležitý jeho zdravotní a výživový stav.  To, že si klient vybral naše chovatelské zařízení k ustájení svých koní, jen kvitujeme. Pokud se jedná o plemeníka, již jednou jsem médiím sdělovala, že hodnota každého je vyjádřena obsahem hospodářské smlouvy mezi námi.

Nemáme dostatek finančních zdrojů na každoroční nákup nového plemeníka.  Mým osobním názorem je, že je nutno využít také genetického potenciálu koní z vynikajících rodin po výborných otcích, kteří byli zakoupeni v zahraničí českými majiteli za nemalé částky. Nikoho nenutíme jimi připouštět, máme přece demokracii.  Není mi známo, proč se pisatelka domnívá, že dáme nejlepší klisny Llandaffovi, o chovu rozhoduji já a tento názor jsem skutečně nikde neprezentovala, není totiž můj. Pokud mu dají nejlepší klisny někteří klienti, je to čistě jejich věc. Náklady na dopravu Pop Rocka hradil jeho majitel, výše této částky ani nám není známa, ze strany autorky článku se jedná o čistou spekulaci s ekonomickými údaji, ke kterým zcela jistě nemá přístup. Pronájem tohoto plemeníka je pro nás výhodný z více stran, důvody pronájmu jsem sdělila pouze majoritnímu akcionáři a znají je nejbližší spolupracovníci, pochybuji o tom, že by záměrně mylně informovali veřejnost. Zpochybňování nepřesných ekonomických údajů pro mě hovoří spíše o nezralosti autora, bez zodpovědnosti za následky, možná způsobené věkem.  

Vážím si každého člověka, který jakkoliv pomáhá českému chovu, vážím si každého trenéra, který přivede majitele ke koupi českého koně, a vážím si ostatních chovatelů, kteří pokračují v této velmi nelehké činnosti, produkovat české koně za nulové podpory státu.  Je to mnohdy obrovsky stresující úloha, pak je velmi smutné, když někdo na základě polopravd a bez znalosti jediného ekonomického údaje z našeho chovatelského zařízení napíše článek, který nás poškozuje, bere Vám chuť dál bojovat a já musím myslet také na své kolegy, kteří se mnou táhnout tuto „pomyslnou káru“ každý den, jaké pocity marnosti, jsme pociťovali při čtení článku a také si stále více uvědomuji, jaké pocity má majoritní akcionář, který investuje nemalé prostředky do oprav budov a zkvalitňování prostor areálu, když se mu místo díků dostává jen „házení klacků pod nohy“.  Nejen proto si vážím pana Sieklíka, že v chovu nadále pokračuje a především investuje v dnešní době do společnosti, která negeneruje zisk.  Sám, bez účasti ostatních akcionářů.  Pro informovanost veřejnosti chci jen uvést: letošní rok jsme se  spolu s panem Sieklíkem věnovali rozvoji obchodních vztahů, nákupu klisen do chovného stáda, obnovám pastevního areálu a opravám zařízení a budov.  I to je velmi důležité, stojí nemalé finanční  prostředky, ale je to nutnost.

Je jednoduché bez vydání jediné koruny kritizovat, přednášet své názory a nenést finanční zodpovědnost za pronesená slova. Proto si vážím novinářů, kteří zajistí adekvátní informace a před vydáním jakéhokoliv svého názoru si tyto informace prověří. Pokud by nás autorka před napsáním svého článku navštívila a dotázala se na důvody ustájení hřebce Llandaffa v našem chovatelském zařízení či angažování hřebce Pop Rocka , pracovala s přijatými informacemi,  domnívám se, že i způsob prezentace  „neříkám změna názoru“ by mohla být odlišná.

Kvalitní novinařina je o tom, že řeknu svůj názor, zvolím slova a způsob a myslím i na důsledky.  Otázkou pro mne tedy zůstává, čeho pisatelka napsáním svého článku chtěla docílit ...

Článek beru jako osobní velmi teoretický pohled autorky bez ohledu na současné ekonomické možnosti akciové společnosti Hřebčín Napajedla.

Tento článek byl napsán jako vyjádření pro www.turfsport.eu, kteří nás vyzvali k napsání našeho postoje k diskusi, která bude probíhat.