Vzpomínka na Benedikta

Vánoční čas se blíží mílovými skoky a s ním nastává období rozjímání a vzpomínání. Nejsem jediná, která si na svátek všech Lucií zavzpomínala na jednoho obyčejného a přesto neobyčejného plnokrevníka. Právě před rokem opustil pozemský svět 23letý ryzák Benedikt.

Kariéru začal v roce 1989 jako dvouletý a jeho chovatel JZD Tuchoraz se těšil, jak se projeví geny Lorencia a Buděny, která byla jedním z posledních potomků Koně století Masise. První životní start proměnil v 5.místo. Výbornou formu prokázal v letních měsících, když ve dvou po sobě jdoucích dostizích (jeden spadal do II.kat.) triumfoval. Po nevýrazném 8.místě v Gerschově memoriálu na sebe upozornil v Ceně zimního favorita. V sedle s Romanou Neslerovou finišoval jako třetí za Centinem s nezapomenutelným žokejem Smolíkem a Victorasem s žokejem Minaříkem. Následující sezónu zahájil v půlce června trojkovým handicapem. Třetí místo pod Miroslavem Fenclem bylo zároveň tím posledním, které můžeme najít ve výsledkových archivech.  Slibně se rozvíjející kariéru ukončily zdravotní patálie. Jednalo se o poraněním šlachového aparátu, které bylo neslučitelné s další náročnou aktivitou, a také oslepnutí na jedno oko.

Následovala dlouhá doba nejrůznějšího působení. Údajně začal u pětibojařů na Bílé Hoře. Pokračoval jako všestranný sportovní kůň. Do historie jezdectví se zapsal jako úspěšný drezúrní kůň ing. Jaromíra Hokeše. Tato dvojice se podle dostupných informací propracovala až na stupeň Grand Prix, což můžeme v případě plnokrevníků označit za mimořádné.

Další životní etapa Benedikta byla spojena se socioterapeutickou farmou Bohnice, kde plných osm let pomáhal fyzicky i psychicky postiženým pacientům. Jeho stájovým kolegou byl v té době také vítěz Velké pardubické Festival, který byl do zmiňované farmy za doprovodu tehdejšího ministra zemědělství ing.Josefa Luxe dovezen v roce 1992. 

Vyzrálý a v této oblasti zkušenostmi obdařený „profesor“ se v létě roku 2004 přestěhoval na západ Čech, do Hipocentra Pá-Ja ve Stanovicích. Trpělivě pomáhal klientům se skoliózou a ženám, které bojovaly se sterilitou. Jako plnokrevník byl na rozdíl od koní jiných plemen mnohem citlivější na vnější podněty. Tato přednost vyhovovala určité skupince pacientů, např. skoliotikům nebo ženám bojujícím se sterilitou.

Je velké množství plnokrevníků, kteří dosáhli ve svém životě mnohem výraznějších úspěchů. Medaile si odváželi z mistrovských soutěží v drezúře, parkurovém skákání i v soutěžích všestrannosti. Jsem přesvědčena, že malou tichou vzpomínku si zaslouží i ti méně známí. Mezi ně patří Benedikt, mimořádně charakterní koník s obrovským a především bojovným srdcem.

--------

Text a foto: Marcela Klingorová