DUBAI WORLD CUP: … týden poté …

Horečka kolem nejbohatšího dostihu světa pomalu pohasíná a dění se posunulo na jiná místa. Na řadě je Amerika, o slovo se pozvolna hlásí Evropa. Pojďme si přesto s mírným odstupem připomenout některé okamžiky poslední březnové soboty. Nemá smysl znovu popisovat průběh dostihů, bezprostředně po dobězích se celosvětová média předháněla a tak si čtenáři mohli články a dojemné fotografie vychutnat ještě o víkendu. My se zaměříme na doplňkové postřehy o některých aktérech, těch úspěšných i zklamavších. Tak, aby mozaika velké události spojená s rokem 2011 do sebe zapadala.

Bylo – nebylo…. O světovou sportovní značku „Dubai World Cup“ se ve své podstatě postaral famózní Cigar, který před lety udivoval dostihový svět svými výkony na dráze. Právě Cigara, jednoho z největších světových koňských osobností té doby, chtěl dubajský šejk získat pro inaugurační ročník DWC v roce 1996. Hnědákův majitel Allen Paulson ovšem emírovo nadšení zrovna dvakrát nesdílel. Se svým čtyřnohým pokladem chtěl běhat v USA a na start v malé zemi Arabského zálivu nepomýšlel. Jerry Bailey, jezdecký partner amerického Koně roku, se nechal slyšet, že za ním pojede kamkoliv. I kdyby měl Cigar startovat třeba na Měsíci, bude ho tam následovat. K výzvě se připojil také hřebcův trenér Bill Mott: „Pošleme ho tam, v porovnání s Měsícem je to jen poloviční cesta.“ Cigara čekalo 13 tisíc kilometrů cestování a triumf v prvním ročníku dostihu, který později přepisoval své vlastní rekordy. Americký zázrak dobyl Dubai. Od té doby uplynulo dlouhých 15 let. Spousta věcí se změnila. Předtím, než se z Nad Al Sheby stal futuristický moderní Meydan, čeřila pouštní vzduch kopyta takových velikánů jako byl Dubai Millennium, Singspiel, Street Cry, Invasor, Curlin… V Emirátech není nic stálého. Historie turfu se tady každým okamžikem mění na budoucnost. Šejk Mohammed často pracuje s vizí budoucnosti, rád také spojuje národy a podle toho dění ve zdejším životě kolem dostihových koní vypadá. „Meydan není jen závodiště, je to celé město,“ zaznělo z jeho úst při sobotním projevu z královské lóže na tribuně.

Sobota 29. března sice nebyla státním svátkem a volným dnem jako tomu bývá první listopadové úterý v Austrálii, která žije slavným Melbourne Cupem, ale vypadalo to podobně. Jako by celé Emiráty ten den směřovaly jedním směrem - na Meydan. Krátce po druhé hodině odpolední bylo zřejmé, že se údaje o kapacitě Meydanu budou ze 60 tisíců přepisovat. Média pracovala s číslem vyšším než 81 tisíc návštěvníků. DWC se v Dubaji stal událostí číslo jedna. Diváci byli zvědaví na bezmála stovku účastníků jednotlivých dostihů nejvyšších kategorií ze 13 zemí světa. Patrioti netrpělivě čekali na výkony čtyř domácích (tzn. v Emirátech) trénovaných koní a doufali, že jeden z nich napodobí triumf „jejich“ Electrocutionisty z roku 2006 v hlavním dostihu. Podobně jako loni se očekávalo teplé počasí kolem 37 °C, ale nebyla to teplota, která hostitelům přidělávala vrásky na čele. Na 150 uměleckých představení, ohňostrojů, artistů ve vzduchu, projekcí a samozřejmě soubojů koní na dráze bylo ohroženo písečnou bouří postupující z Iráku přes Kuvajt. Dubaj nakonec přímý zásah přírodního živlu nepocítila, ale žluté oponě, přes kterou bylo jen obtížně vidět na dráhu, a silnému větru, se nevyhnula.

Al Quoz Sprint (video)

(Gr.2, 1.000m, tráva, 1 mil. USD)

Nováček mezi sprinterskými dostihy nejvyšší kategorie na travnatém povrchu rozšířil kolekci testů s rovným přímým profilem již loni. Následoval tak jediný dřívější, kterým býval Shaheen Sprint. Ten se ovšem běhá na umělém povrchu a na distanci 1.200m, proto Al Quoz Sprint dubajská dostihová autorita upravila na rovný kilometr. A obou zmiňovaných dostizích vyhrál jeden z nejlepších sprinterů současnosti. Před 3 lety triumfoval na písku ve „staré“ Nad Al Shebě, tentokrát potvrdil roli horkého favorita. Kdo?

J J THE JET PLANE (Jižní Afrika)

K jeho předposlednímu výkonu se vztahoval komentář, který by se dal použít i v případě zatím nejnovějšího triumfu jihoafrického rychlíka. Posuďte sami, tehdy jsem zapsala: „Několikanásobný grupový vítěz na území Jižní Afriky dal zapomenout na svůj matný předchozí výkon na umělém podkladu, který mu pramálo vyhovuje, a ovládl dostih od samého začátku. Hlídal si soupeře až k 500m před cílovou páskou a od té chvíle na jeho zrychlení nenašel nikdo jiný odpověď.“ Plynulá cvalová akce robustního hnědáka a mohutná akcelerace středem dráhy podporovaná žokejem Bernardem Fayd´Herbe vyústila v těsné prvenství s rozdílem hlavy před War Artistem (O.Peslier, R.Collet), svěřencem německého obchodníka Ruperta Plersche, jehož jméno je spojené jak s projektem Meydanu, tak s plemeníkem Linngarim. Michael Houdalakis, jenž vítěze připravuje, sám sebe nazývá „baby trainer“. Jeho aktivity jsou poměrně mladého data, neboť se trénováním zabývá něco málo přes tři roky a JJ The Jet Plane,  jenž prozatím nastřádal 6 vítězství grupy 1 a celkem 13 prvenství je jedním z jeho prvních svěřenců. Původně s ním do Dubaje přijel dobývat jiný dostih, ale na začátku letošního roku se JJ The Jet Plane neprojevoval vůbec dobře. V poslední chvíli se ho týmu podařilo dát do optimální formy a třebaže byla kilometrová distance pod jeho optimem, nakonec se s ní popral výtečně.

Ze zákulisí zaujme i jejich společný příběh: nechtěný ošklivý malý koník nabízený na aukci v jižní Africe padl do oka bývalému jezdci, který se na trenérskou dráhu musel dát po vážném úrazu, který utrpěl v roce 2003. Po třech triumfech (pokaždé G1) dosažených v Jižní Africe JJ The Jet Plane, pojmenovala podle malého modrého letadélka trenérova vnučka, odcestoval k M.de Kockovi, aby v jeho péči dosáhl „jen“ na 4. a 5.místo ve dvou největších anglických sprintech. A tak syn Jet Mastera putoval dál. K Richardovi Hannonovi. Ten mu naordinoval čtyři náročné starty během velmi krátké doby, což s koněm udělalo své. Michael, který je také částečným majitelem koně, si ho odvezl zpátky domů. JJ The Jet Plane mu pomohl překonat těžké období pocitu marnosti, když ani po rehabilitaci nemohl následkem zranění nohy usednout zpátky na koně. „Jako malého trenéra mě dostal na výsluní, kde bych jinak nikdy nemohl být.“

Ke čtyřletému HAPPY DUBAI (U.A.E.) z lotu domácího šampióna Aliho Rashida Al Raiheho se upínaly veškeré naděje v tomto dostihu. Syn Indian Ridge totiž letos předvádí mimořádné výkony. Byl prvním koněm, který dosáhl hattricku při letošním Dubai Racing Carnevalu. „Při každém běhání ze sebe vydá maximum a svému jménu dělá čest. Náš tým prostě a jednoduše činí šťastným“, říká po jeho triumfu na začátku března momentálně nejúspěšnější domorodý trenér. 10.místem ale potvrdil, že pro maximální úspěch v nejlepší mezinárodní společnosti musí posbírat ještě pár cenných zkušeností. „Již dříve vyhrál na stejné distanci i podkladu. Ovládl i přípravný test na tento sprint. Jenže se chová jako děcko a nevíme, co s ním udělá atmosféra slavnostního večera. Je to krátký dostih a v něm není prostor na chybičky,“ jako by tušil výkon své stájové hvězdy šéf Grandstand Stables ještě před startem a případný výjezd do Singapuru, kam se s Happy Dubaiem chystal, bude možná zvažovat.

… pokračování …

-------------------------------------------

Připravila: Marcela Klingorová

Foto: autorka